janzemanek
patreon
(Text) Jak jsem o zuby přišel..
🕑 Added 2022-09-06 14:05:46 +0000 UTCCelý prázdniny mi utekly rychle i kvůli tomu, že na začátek září jsem měl domluvenou návštěvu u mojí zubařky Markéty. Tu miluju a stejně tak i sestřičku, která s ní dělá v ordinaci. Jsou to moje nejšikovnější, nejhodnější vílečky a já jsem jim neskonale vděčnej za to, jak mi pečujou o to, co mi zbylo v puse. :) Nicméně dnes byl přesně ten den, na kterej jsem se netěšil. Den, kdy zub půjde ven.
Vlevo Markétka zubařka a vpravo sestřička <3
Byl jsem připravenej, že mi budou trhat šestku, která byla taková rozpadená nezachránitelná mrcha. Sedl jsem na křeslo a doktorka říká "uděláme osmičku a pak se uvidí co dál" .. tak jí vysvětluju, že mě stálo hodně psychické přípravy a sil, abych té mojí rozpadené šestce řekl, že půjde ven. Že jsme rozloučení a počítáme s tím já i zub.. A ona: "jasně, tak je uděláme oba" ..
A začala mi to uspávat.. Uspávání není hrozný.. to každej zná.. ale trefila se bohužel do nějakýho místečka, který mi koplo do celýho těla, takže jsem byl rovnou za vystrašenýho přehaňeče (což teda jsem a i ta moje doktorka i sestřička to o mně ví a berou to, ale já to radši skrývám když můžu a tentokrát to nešlo!).. :D
O pár minutek pozdějc už bylo uspáno a doktorka se pustila do osmičky.. osmička na to nebyla připravená.. já na to nebyl připravenej.. nedomlouval jsem se s ní, že půjde ven a ona s tím nepočítala! .. Takže po prvním zapáčení jsem slyšel "to je divný" .. a pak to začalo kurevsky bolet.. jakože fakt kurevsky.. Tak jsem se to snažil přetlumočit, dostal jsem ještě trochu milosti do dásně navíc a páčilo se dál.. ale ta bolest byla pořád to samý.. a zub se ani nehnul.
Doktorka říká.. "no jo.. vy tady pod tou osmičkou máte váček, tak to nepůjde úplně dobře uspat.." Hlavou mi běželo spousta věcí, ale všechny je v dalším momentu vyhnala bolest. Ostrá hluboká olest, která šla od zubu, přes čelist do ucha, přes páteř do zad a až do nohou, který se mi přirozeně kroutily při každym zapáčení. Byl jsem celej zatlej a říkal jsem si, že to dám, ale reálně jsem cítil jak mám zavřený oči plný slz a přišlo mi to mega trapný.. zároveň když páčila, tak jsem se snažil držet a ani nehnout, aby se jí to dělalo dobře. A jak jsem byl zaťatej, tak jsem se z toho klepal, takže jsem si ještě připadal jako vopuštěnej ratlík na dešti.. A do toho ta brutální bolest.. Páčilo se z jedné strany, z druhé strany.. zub se rozkopával na víc částí.. pak se zase páčilo.. jedním nástrojem, dalším nástrojem.. několika dohromady.. Pak lítaly i sprostý slova. Potřebuju pauzu a tak zvedám ruku.. peklo na chvíli ustalo.
Vidm, že po té půlhodince páčení toho máme pokrk všichni. Holky ví, že mě to bolí, ale zároveň se tak nějak ve vzduchu nese myšlenka "nic s tim nenaděláme, musíš vydržet" .. Vím o tom a v mojí mysli mě to brutálně tíží, protože jsem zatím necítil jediný křupnutí, jedinej pohyb toho zubu. Mám pocit, že jsme pořád na začátku. A to jsem už úplně hotovej, můj koutek je úplně zničenej, v puse cejtim krev, na zádech ledovej pot a v ruce držím úplně mokrej kapesníček. A to se mi dlaně nikdy nepotí. Nikdy.
"Tak pojďme udělat tu šestku" zaznělo.. Nevěřícně otevírám pusu, co to jde, zavírám oči a cejtim, že mě zevnitř bere za čelist. Zabolí to, křupne to a jeden kořen je venku. O vteřinu později cejtím trošku větší bolest, ale ta hned přechází a po malym lupnutí leze i druhej kořen ven!.. "Šestka je hotová" hlásí mi radostným tónem a s drobným úsměvem paní doktorka. Hned potom se nadechla, pokývla na mě.. a řekla: "Jdem pokračovat vzadu". Ani jsem jí nestihl připomenout, že to dá rozum, protože se šestkou jsem byl domluvenej.. a už se nade mě zase nakláněla a mně jen blýsklo hlavou "opatruj se šestko" ... :)))
V té chvíli jsem tušil, že mě nejspíš ještě čeká hodně bolesti.. tušil jsem, že žo nebude hned tak hotovo.. bylo mi jasný, že tohle jsou "plody mojí práce" - tím chci říct, že když jsem se o ty zuby staral roky z prdele.. když jsem mnoho let nechodil k zubaři, protože jsem se bál.. když jsem kouřil jako kunda a ty zuby odrovnal... tak teď, na tom zkurvenym koženkovym zubařskym křesle, mi jenom život vrací zase zpátky, co si zasloužim.
Další půl hodinu bych přirovnal k mučení zadrženýho teroristy. Klidně bych si nechal strkat hřebíky pod nehty. Useknout prst. Klidně ať mi zlomí ruku, nebo mě kopne do koulí, ale kurva modlil jsem se, aby už přestala páčit, nebo aby ten zub kurva vylít ven. Ale ten zmrd se ani hehnul. Sestřička vidí, jak trpim, drží mě za rameno a říká: "Honzi, tak už tu osmičku pusťte" .. otevřu oči a vidim, jak nademnou stojí jako anděl a konejšivě se usmívá. V ten moment mi to mega pomohlo. Trochu jsem si vydechl a přiznal jsem, že ty bolesti, který zažívám jsou z jinýho světa. Takže jsem dostal ještě trochu lokálky na další různý místa, o kterých netuším kde byly, ale od té doby najednou.. se celej můj život změnil.
Pořád ten samej tlak, pořád to samý pocení, ale skoro všechna bolest byla najednou, po víc než hodině a čtvrt, pryč.. Takže najednou se to dalo snýst. Bylo to hnusný, ale bylo to o milion procent lepší. Ale stejně ta osmička.. rozdělená na několik kusů, poviklaná na všechny směry, nechtěla mrcha ven. Podle rentgenu bylo vidět, že jsou kořeny zatočený a každej (vtipně) na jinou stranu.. Ale to by prý nedávalo smysl, aby to takhle vůbec nešlo.. Ale pak paní doktorku napadlo, že nejspíš budou ještě úplně dole ty moje kořeny propojený.
O další čtvrthodinu pozdějc se ukázalo, že je to pravda. Okolo šla ještě jiná zubařka z druhé ordinace a hodila na to svoje odpočatý voko a tak jak to bývá.. po tom, co se s tim ty moje dvě holky hodinu a čtvrt trápily, přišla nová síla a najednou to šlo ven jako po másle.. jak kouzelným proutkem. Nebo teda spíš kouzelnýma kleštičkama. Popovídaly si ještě o tom, jak už to bylo hezky připravený a dál si nic nepamatuju, protože když jsem slyšel, že to mám za sebou, tak můj mozek na pár minut vypnul.. Ale v mojí ezo hlavě pomohla celé situace spíš ta věta "Honzi, tak už tu osmičku pusťte", protože já reálně na zlomek vteřiny v mojí hlavě cejtil a viděl, jak tu osmičku uvolňuju z dásně, jak půjde ven a rozloučil jsem se s ní :))
.....
Teď sedím doma.. o dvě hodiny pozdějc.. pomalu to přichází k sobě.. krve pořád jak z vola.. a pár dalších dnů bude stát za hovno - to je mi jasný. Ale 40 cigaret denně nekouřim už půl roku .. a tak doufám, že tohle hojení proběhne bez problémů a ne jako naposledy, kdy se mi odhalila kost a čert ví co ještě.
Tímhle celým chci říct dvě věci. Zaprvé: možná, že pár dní nebudu makat a dám si oddech. Zadruhé: Pokud zanedbáváte zubaře, okamžitě s tím přestaňte. Já už několik let spravuju to, co jsem dojebal nechozením.. a jestli bych chtěl kvůli něčemu vrátit čas, tak rozhodně kvůli zubům.. Kdybych to jen býval věděl..
PS: Jestli máte tipy - co vám pomohlo po vytržení zubů, sem s tím. Chlazení aby to neotíkalo vim. Nevyplachovat a takový ty základní věci vim, ale jestli máte nějakou specialitu, rád to tu uvidim a pokud to bude dávat smysl, tak i vyzkoušim.
Comments
Jan Zemánek
❤
Jan Zemánek
❤
Barbora Chotová
Díky lidem jako ty, Honzo... Máme my sestry na zubním tu práci o něco zábavnější. Víc takovejch pacošů. 🤣
Marek Křivánek
Honzo, když to tak čtu, úplně mi trne. Před rokem by trhali osmičku a to byl proti tvému vyprávění čajíček. Letos mě čeká ještě jedna osma a moc se na to netěším. A to mám zuby zdravé :-D Mě tenkrát po trhání osmičky doporučila zubařka vyplachovat pusu opatrně šalvějovým čajem, pomáhá to proti zánětům a má to prý urychlovat hojení. Jinak nepomáhalo nic :-D
