janzemanek
patreon
(Fotky) Monika tvrďačka na pile (:D)
🕑 Added 2023-08-07 01:12:53 +0000 UTCJá ani nevim, jestli to, kde jsme fotili, je pila, ale dřeva tam byla. A fotili jsme tam, protože se mi to jako prostředí zdálo dostatečně tvrdý. Jakoby.
Jestli jste četli příběh u posledních fotek, tak už víte, že Monča je tvďák a že si za mnou vlastně přijela pro tvrdý fotky (který nedělám, protože je neumím) .. A jak jsem se z toho snažil vyvlíknout tou první rozfocovací sérií, kde jsem doufal, že společně objevíme Moničinu jemnější stranu, tak to se nestalo a Monika dál trvala na svym. Protože je to tvrďačka. (:D)
A já byl v prdeli.
Seděli jsme v autě (už asi hodinu), jezdili jsme po okolí a hledali místo, kde bych mohl nechat vyniknout její temnou stranu. Když jsem (pocitově o přibližně sto tisíc minut dřív) sedal za volant, zdálo se mi to jako nejjednodušší možnej úkol, ale už po dalších dvou stech metrech jsem se začal potit a třást, protože zpoza mraků vylezlo sluníčko a jemňounce zářilo do všech rozkvetlých luk a polí a taky do čelního skla.
První kilometry jsme jeli kolem téměř azurové, průzračně čisté vody, která vypadala jako reklama na nejromantičtější místo ve vesmíru (takže pro nás k ničemu). Dalších sto kilometrů jsme jeli loukama, kde byly kytky nejrůznějších barev, velikostí a odrůd. Byly to přesně ty louky, kde člověk uvidí, když si tiše sedne někam do stínu stromů, jak se okolo prohání všechny ty líbezný lehounký vílečky v hedvábných šatech, kterým vánek nadýchává vlasy, když si jemně cupitají mezi kytkama. Takže pro nás k ničemu. Že jsme pak míjeli různý pole, na jejichž krajích rostly ovocný stromy plný plodů jak když je namalujete.. že ten den i lesy, který se obvykle už z dálky zlověstně mračí, tentokrát svým úsměvem dodávaly tomu dnu ještě sarkastičtější nádech veselosti, o tom všem je zbytečný zde psát. Prostě to tak bylo. A bylo nám to k ničemu.
Jak na sviňu mi silnice nabízela rozhledy jen na ty nejskvostnější zahrady lásky. Jako bych měl kurva nasazený růžový brejle a celej svět byl v míru a porozumění a jen já přikovanej v tom posranym autě, vedle napjatě sedící modelky, která se těšila, jakou temnou prostoru pro ni seženu, aby mě, až se postaví do středu toho děsivýho placu, mohla sežehnout svým spalujícím pohledem drsňačky čertice.
Z ničeho nic vidim, že se blíží západ. Nejromantičtější mimochodem kurva západ, jakej jsem v posledních dnech viděl.. V mojí hlave ale vřeští alarm. Přijela pičo z 300 kilometrové dálky! Slíbils tvrdý fotky! Nesmíš to vole posrat!
Mám sucho v krku. V mojí hlavě propočítávám, kolik by stálo zaplatit jí cestu sem, cestu zpátky, promarněnej čas a příležitost, zbytečný chystání a těšení.. Přemýšlím, jak ji poprosím, ať přijede na podzim, až bude příroda v poslední křeči ustupovat zimě a všechno zelený se v šedý promění.. Vidim dřevo. Brzdim.
Pevným tónem hlasu, kterej měl jasně naznačit, že sem jsme celou dobu mířili, vyslovuju (ve skutečnosti potupně) "Jsme tady" a okamžitě podle krabacejícího se obočí nad Moničinýma zářivýma očima vidim, jak moc mě prokoukla, že se snažim na poslední chvíli vařit z vody, potažmo z kapiček potu na mym čele :D
Uculim se, pokývnu, ať se dá do pohybu (protože kurva za chvíli zapadne slunce, protože jsme kurva jeli šest hodin autem kolem krás Moravy) načež ona se šibalsky uculí a jde na sebe naházet temný spodní prádlo, který má mimochodem tu vychytávku, že si z něj můžete odepnout kus čehosi, aby pak bylo víc vidět to, co normálně spodní prádlo skrývá. Nevim k čemu to je, ale v pekle očividně prodávají různý věci :D
Hele ta baba je ale prostě boží. Jakože když teď píšu ty příběhy kolem našeho focení, tak stejně jako vždycky přeháním, aby se to líp četlo, ale reálně: Běžte s ní fotit :) Je s ní neskutečná prdel a jak jsem psal minule.. Je pečlivá, spolehlivá a chtivá! :D .. Chtivá myslim, že CHCE fotit a že je ochotná udělat cokoli. Třeba vlízt se mnou za plot do kamerama a velkýma (bojim se) ukrajincama a (ještě víc bojím se) případnýma velkýma vlčákama střeženýho areálu. Jako nic! :) S úsměvem na tváři. :) I když jsem nenašel super místo, kde by mohla být drsná. I když jsem jí zatím vyfotil jen jemnou rozfocovací sérii v šatech (pro kterou rozhodně nepřijela).. I když jí říkám, že svítí sluníčko a že to ani tady nebude tvrdý..
Jakože věřte tomu, že velká hromada modelek by mě poslala do prdele (a myslely by to vážně) :D .. Zatímco Monika mě poslala do prdele a brala to s humorem (doufám? :D) .. Když jsem jí postavil ke kovovým (fakt jakože tvrdým, protože byly kovový) vratům naproti kanclu pracujících pilařů, který za záclonama (který očividně poznaly víc než jeden režim), dělajíc ze sebe neviditelný, sledovali, co se to kurva děje..
A já jen suše řekl "pózuj", načež na Mě Monika vytřeštila oči. Já vytřeštil oči na ni, ona se opřela o vrata, já vyfotil fotku, řekl jsem "toto ti nesluší" a šel pryč.
Tak v ten přesnej moment mě poslala tam, kam by mě poslaly jiný holky už dlouho předtím. A myslely by to vážně.
Tohle je BTW ta fotka od vrat. Ono by jí to tam slušelo, ale stresovalo mě, že mám za zády oči. Že nebudu vědět, jak Moniku pózovat, že zapadá to slunko, že takovýhle pozadí okamžitě prozradí, jestli je modelka profík, nebo začínající atd atd atd..
Takže pak jsem se rázným krokem vydal ke dřevu a snažil se udělat cokoli pro to, aby Monika byla spokojená a ona zas dělala cokoli pro to, abych byl spokojenej já. A i když to není ani za boha temná série, tak mě to moc bavilo fotit! :)
A tyhle dvě momentky mám BTW nejradši! :)) Protože nevim proč. Asi proto, že si na nic nehrajou. Si prostě Monika napřed všimla, že ji sleduju jak odchází :D .. a pak si s tim jejim holym zadkem schválně stoupla tak, že jsem měl před vočima celý oddělení IKEA kuchyní, protože se sehla, aby hrábla pro piliny, který potom hodila nad sebe a utíkala pryč :D Prostě mega baba. :D
Velice se ospravedlňuji za tento těžko čtivý text. Měl jsem velký kafe. Právě teď. A prokrvil se mi mozek. A prsty. A nejde to zastavit.
Vůbec.
Jakože furt to píše dál. Furt. Beze strachu. Bez výčitek. Bez záklopky.
Bez kalhot. Tady sedim. Ale už to stačí......... snažím se se zastavit, ale je to nezastavitelný. Zasranej kofein. Musím přestat pít ve dvě ráno velký kafe na benzince. Ale je tam vždycky tak pěkně. A dneska tam byla Maruška. A Maruška.... NENENENENE Honzo přestaň už. Řekni dobrou noc. Dobrou noc.
Dobrou.
Dobrooou
Dobrou.
Spi už...
A to si jako v mojí hlavě povídá kdo s kým? .... Haló? ... Spíš už?
Halóó!
SPI!
Tak jo tak jo tak jo........
...
.....
...
Tak... dobrou?
Dobrou.
Comments
Jan Zemánek
Fotka s letící kůrou je jen backstagovka no :D proto není v galerii .. dává to smysl, ne? :D
Andrea Vyorálková
Nakonec jste vybrali dobře, Monika k tomu vybranému prostředí krásně barevně sedí
Hugo Trkal
Hele a ta fotka s letící kůrou v tom výběru není proč? :)) je supr. Jinak za mě 1, 8, 13, 15, 19, 23 - a ano, všechny kvůli tomu tajemnýmu výrazu, na ten mě baví koukat :)
