janzemanek
patreon
(Fotky) Anička (nechtěně) u hřbitova
🕑 Added 2025-02-24 09:03:01 +0000 UTCPíše mi takhle na instáči nějaká máňa, že prý viděla, že hodně cestuju a jestli ji nepřijedu taky vyfotit.. někam k Ostravě. :D Když opomenu, že vlastně.. moc necestuju a že jestli něco není můj šálek, tak zrovna ježdění za modelkama na místa který neznám, tak když mi píše někdo ze soukromýho, zamčenýho profilu, vždycky jsem takovej nějakej ostražitější..
A tak píšu, ať mi pošle jak vypadá a že se kdyžtak nějak domluvíme. No a nazpátek mi přišlo OBŘÍ portfolio brutálně dobrých fotek od všemožných fotografů ze všech možných krajů, kde všude byla tahle jedna MÁŇA, která se ukázala nebýt žádnou máňou, ale mega zkušenou babou, která jede pecky a nejspíš je zkušenější, než já :D
Trochu se mi stáhly půlky :D
To je pro mě totiž jak s klientama... nedělám zakázky, protože nesnáším stres z toho, že to poseru, když na tom nejvíc záleží.. A když se člověku ozve zkušená baba, tak to znamená, že už fotila "všechno" a těžko ji jako fotograf překvapím něčím bezvadným, ale rozhodně je tam hodně prostoru k tomu to posrat. :D
Nooo.. tak jsem si dal cígo, uklidnil se a píšu, že jestli za ní pojedu kamsi 150 kiláků, tak že to tam neznám, že budeme muset něco spoluobjevit a že to dělám .. tak.. že si nic nepřipravuju a necháme tomu volnej průběh..
A Anička? Dokonalá: "Tak já ti pojedu nějakej kousek naproti, ať se netáhneš takovou dálku a něco spoluobjevíme".. A to jsem teda čuměl, protože takovejhle hezu přístup nebejvá až tak úplně běžnej.
Poprvé nám to nevyšlo, ale díky bohu jsem z toho vyšel téměř bez poskvrny (:D)
..No... trochu jsem zapomněl.. Dobře... :D Ale naštěstí bylo fakt hnusně, takže jsme o nic nepřišli, ale o pár dní později, po další domluvě, jsem už seděl nachystanej v autě s kartáčkem, peřinkou, granulkama pro Barču a vyrážím směr Novej Jíčín.
Před cestou jsem ještě psal na Instagram, že potřebuju, aby mi lidi dali tipy na místa, kde by se tam někde dalo hezky fotit. Přišlo asi 700 tipů, který jsem neměl šanci všechny projít, ale mezi prvníma 30ti se několikrát opakovaly dvě místa, který od sebe byly kousek a tak si říkám, že to bude skvělý. Jedu za krásnou babou, máme vybraný místa, bude výletíček a ještě je celkem hezký počasí, takže paráda!
Už je konec léta a stmívá se čímdál dřív, takže po cestě vidim, že jedu "tak tak" na čas, že když budem rychlí, stihnem tak dvě sérky.. možná tři, kdyby to fičelo a já byl fakt šikovnej a Anička tvárná :)
"Zdar jak sviňa, já su Honza", jsou moje první slova, který jsem ze sebe po skoro třech hodinách jízdy dostal, když jsme se potkali kdesi u Novýho Jíčína na benzince. "Zdar jak sviňa!", přilítlo na mě zpátky z úst ženy, o které jsem odteď věděl, že to focení bude velice v pořádku :))
Sedáme teda oba do mýho auta a já rovnou Aničce popisuju, jak mám vybraný dvě krásný lokace, který od sebe nejsou daleko a že když to budem stíhat, tak třeba ještě narazíme na nějakou další a pojedem pecky.
Všude okolo jsou vysoký kopce, takže jak jedeme na první místo, chvílema už jedeme v celkem brutální tmě a trochu mě to děsí. Říkám si, že jsem měl přijet o dvě hoďky dřív, ale už je stejně pozdě na to honit bycha a tak jen sedim, řídím, usmívám se a dělám, že jsem úúúplně v pohodě.
Navigace mě žene na první místo, kde máme fotit. Už jedeme skoro půl hodiny a cesta je čímdál užší. Začíná to být divný, ale z normální silnice sjedeme na malou silnici, která se mění v silnici, kde se snad nemůžou vyhnout ani dva cyklisti. Modlim se, abychom nikoho nepotkali, ale Bůh v tu chvíli nejspíš řešil něco důležitějšího, protože proti nám jak na sviňu jezdilo jedno auto za druhým.
Pokračovalo to takhle ještě pár kilometrů až jsme dojeli do něčeho, co bych nazval horským městečkem. Domky namačkaný na sebe ve skalách a skalkách. Vypadalo to jako místo z filmu, nebo Disneylandu. Vypadalo to trochu jako turistická past a přesně to to i bylo. Jsme ve slepé kurva ulici, která vede k místu, kde je milion lidí, kteří pravděpodobně všichni chtějí jít tam, kam i my.
Chce se mi zvracet. Jeli jsme sem fakt dlouho, cestou, která není cestou pro mou dodávku, cestou kde se víc stojí než jede, cestou která je slepou, takže aniž bych zatím kde viděl jakýkoli jedno místo, kde by šlo zaparkovat, tak už teď vím, že mezi tisícihlavým houfem důchodců opravdu fotit nechci, tak zároveň hledám místo kde se otočit, abychom mohli co nejrychleji zmizet na druhou, záchrannou lokaci.
Vidím, že Anička je trochu v rozpacích a vlastně se nedivím, protože se známe teprve necelou hoďku, ale nejspíš už jsem použil všechny sprostý slova, který kdy mohla slyšet.. a stejně jako já, tak i ona musí vidět, že slunko míří k horizontu rychlostí, která je přesně úměrná tomu, jak málo fotek ještě můžeme stihnout vyfotit.
Uklidňuju ji, že to bude ok, v jednu chvíli se na největšího bídáka natvrdo otáčím v místě, který k tomu absolutně nebylo určený a po třicátým druhým pokusu už jsem fakt otočenej a řítíme/zastavujeme/řítíme/zastavujeme se na druhej foto plac.
Jestli jsme před chvíli jeli cestou, která se zdála být cyklostezkou, tak momentálně jedeme do nejpříkřejších svahů někam, kam jednou za rok může zavítat maximálně traktor (tímto zdravím tvůrce google maps).. Říkám si, že ten druhej plac za to fakt musí stát, protože jestli jsem chtěl svoje skoro třicet let starý auto šetřit, aby se mnou ještě nějakou dobu vydrželo, tak za poslední hodinu jsem jeho život zkrátil minimálně tak o 5 let .. a ten svůj o deset :D
Už jsme tak vysoko v nějakým kopci, že mám pocit, že brzo musíme vjet do mraků, ale navigace mi hlásí, že už jen 300 metrů a jsme tam! Jsem šťastnej z toho, že tady nikde nepotkáme ani živáčka, že jsme vysoko a svítí sem slunko, že jsme konečně blízko a už už si představuju, jak konečně vypadnem z auta a jdem na to, když v tom stojíme před OBŘÍ železnou bránou se stejně obřím nápisem "VSTUP ZAKÁZÁN, dochází k odpalům, možnost zavalení" ..
Čumim na to nevěřícně, protože kdyby to byla jen brána, tak to není překážka. Maximálně by si pro nás někdo přišel a odtáhnul nás do prdele, ale mezitím bychom s Aničkou něco nafotili, ale ... ta cedule... ta tomu dávala absolutnost. Jakože "tam fakt kurva radši nechoďte" cedule, která nám právě vypnula veškerý naděje, nadšení, nebo chutě. Hlavně teda mně.
"Ančičáčku, to jsme asi v piči", koukám na ni sklesle vědom si toho, jak moc jsem právě posral celej náš odpolední program.. "Tak sjedem dolů a něco zkusíme najít aspoň na jednu sérku?" konejší mě jemným hlasem Anička.
Motám teda volantem a za škřípění brzd jedeme zpátky, do útrob vysokých kopců, ve kterých se rozlíhá všeříkající zlověstná tma. Teda zas tak všeříkající nebyla.. Říkala vlastně jenom: "dneska ne, Honzo" :D
Jedeme další půl hodinu, oba jsme zamlklí, možná až trochu přinasraní.. Anička přilejvá pod můj kotel samohněvu tím, že zmiňuje, že má ráda, když se fotí koncepčně a že je ráda na věci připravená a ani nemusí zmiňovat, že má ráda, když je připravenej i fotograf, ale je mi jasný, že to tak je :D ..
A já mám rád, když fotím tam, kde to znám! :D ... si říkám pro sebe..
Tma je blízko.. Narozdíl od jakýhokoli fotogenickýho místa, kde bych mohl zastavit, mít tam aspoň kousek hezkýho světla a taky možnost napravit svou foto/lokační reputaci..
A když už toho mám fakt pokrk, tak nabízím variantu: "Na první odbočce, ať povede kamkoli, tak zastavím".. Varianta se nesetkává s něčím, čemu bych mohl říkat nadšení, ale panovala mezí náma prostě shoda. Už to stejně bylo jedno.
Blinkr, zatáčím, jedeme nějakou podřadnou ulicí na okraji nějakýho města. Je to tam odporný. Je mi to jedno. Zastavuju. Vylejzám z auta a vidim hřbitov. Je mi to jedno. Jdu na druhou stranu auta a tam je jen pole/louka a sloupy elektrickýho vedení a nic dalšího hezkýho, nebo fotogenickýho, nebo jakkoli užitečnýho. Je mi to jedno. Teď nejsem fotograf. Teď jsem absolutní nula. Chci se ztratit ze světa, nebo aspoň vrátit čas o pár týdnů zpátky a na žádost ve zprávách nikdy neodpovědět..
Rozdělávám si bagetu z benzinky, která už je dávnou zteplalá a je mi to jedno.. Nasazuju si kameru na hlavu, abyste mohli vidět, co se kurva bude dít a je mi jasný, že nebudu za úplnou nulu jen před Aničkou a před sebou, ale že to uvidí všichni.. a je mi to jedno!.. A začínáme fotit.
Ve videu reálně ukazuju kde fotíme a říkám "tady není nic hezkýho, tady není nic hezkýho, tady není nic hezkýho a tady je Anička a jdeme fotit"..
Doufám, že se na to video těšíte a jsem kurevsky rád, že jsem začal natáčet až když jsem vytáhl foťák, protože jinak by to bylo nejdepresivnější video světa.
Jak jsem psal na začátku - Anička je zkušená. Je to profík. Takže zatímco já se rozfocoval, tak ona už jela pecky a vypadala u toho rozkošně.. Až jsem skoro zapomněl na to, čím jsme si to právě prošli..
A na to, že za chvíli je tma.. na to, že jsme po víc než hodině nadávání v autě a hledání nenalezitelnýho, skončili vedle hřbitova a na to, že Anička ode mě nejspíš očekávala... něco.. co nemohla dostat :D :D .. na to všechno jsem zapomněl.. a během deseti minut focení jsem už byl zase šťastnej a ve svym živlu a ty fotky? :)) To mi dejte vědět vy! Protože za mě.. To vypadá, že se nám od začátku dařilo a fotilo naprosto lehce :)))) .. ale tentokrát za to já.. můžu fakt pramálo. Takže Aničko dík :D ..
No.. a počkejte si na to, jak to celý pokračovalo, protože .. ..... achjo... :D no však uvidíte..
Comments
Richard Kellner
Sexy fotky, nejlepší jsou fotky 20 a 21 které jsou vidět intimní partie
Ilona Štekrtová
:D takový pěkný výlet.. ještě, že ti to začlo být jedno :)) .. a ano, těším se na video :D
